Filozofie
Přírodní filozofie Garefit vychází z předpokladu, že veškerá příroda je projevem evoluce hmoty. Každé stvoření vnímá jako určitý stupeň formy hmoty. Každá forma hmoty je živá a je projevem působení dvou základních přírodních sil – gravitace a elektromagnetismu. Působení těchto přírodních sil je přítomné v každém okamžiku a je viditelné ve všech oblastech lidského zkoumání: astronomie, fyzika, chemie, geologie, botanika, biologie, genetika, lékařství, psychologie a další.
Přírodní filozofie přináší společnou podstatu fungování všeho co člověka obklopuje. Každá forma hmoty – včetně člověka – v sobě obsahuje časové i prostorové nekonečno, které tvoří jeden celek s časovým a prostorovým nekonečnem, ze kterého se vše evolucí vyvinulo. Projevem tohoto nekonečna je vědomí, které je projevem skutečného života. Díky tomuto pojetí přináší východiska, jak být s touto podstatou v souladu pro dosažení vnitřního klidu a pro naplněný život ve svobodě a tvořivosti.
Teorie věčného života ANEB Evoluce hmoty
Kniha přináší základy přírodní filozofie.
Evoluce hmoty
Člověk, stejně jako jakákoliv jiná forma hmoty, je působištěm, resp. rovnovážným stavem působení gravitace a elektromagnetismu. Tyto dvě základní přírodní síly vytvářejí nejen viditelnou formu člověka, ale také všechny všechny vnitřní procesy. Ovlivňují tak tvorbu a funkci buněk, které se „generují“ na základě struktury DNA daného jedince. Tyto buňky dále vytvářejí složitější struktury jako jsou tkáně a orgány, včetně krevního a nervového systému, které je propojují a zajišťují jejich správné fungování. Viditelná stavba lidského těla se tak postupně vyvíjela a vyvíjí jako reakce na působení gravitace. Země jako větší a hmotnější těleso přitahuje všechny menší a lehčí, tedy i veškerou přírodu. Že vše má svoji určitou formu a že vše žije, to je dílem elektromagnetismu jako reakční síly.
Řídící centrum
Člověka jako celek řídí mozek skládající se z mnoha částí. Evoluci lidského mozku odpovídá jeho dělení na tři základní části: plazí = instinkty, savčí = emoce a lidský = myšlení. Další dělení je na levou (= logika) a pravou (= intuice) hemisféru. Ve všech těchto částech se nachází milióny neuronových spojení, která jsou ovládána mechanicky, chemicky nebo elektricky. Vidíme, že elektromagnetismus je zde přítomen i v podobě chemických reakcí a ovlivňuje nejen funkci samotného mozku, ale ten také pomocí elektrických impulzů vysílaným do nervového systému ovládá dýchání, srdeční činnost a celé tělo. Podobně, stejnou cestou, ale v opačném směru, dostává informace z okolí skrze tělo, podle toho vyhodnocuje a řídí odpovídající procesy.
Vnitřní struktura
Projevem činnosti lidského mozku je psychika. Jeden z modelů struktury psychiky přináší její dělení na podvědomí, vědomí a nadvědomí. Každá její část odpovídá určitým procesům v lidské psychice. Přírodní filozofie však nesdílí tradiční a přesné definice částí dle tohoto modelu. Dění v lidském mozku je zásadně ovlivněno jeho okolím, pokud je ve stavu „nevědomí“.
Od narození člověka tak lidský mozek přijímá různé signály, které vytvářejí určitá neuronová spojení nevědomě. Od určitého věku se formou učení vytvářejí další neuronová spojení, která již zpracovává mysl. Obě tyto „skupiny“ neuronových spojení vytvářejí podvědomí a paměť. S podvědomím by v přirozeném uspořádání mělo přímo spolupracovat vědomí, to je to, čemu říkáme život a co je součástí časového i prostorového nekonečna. Budoucnost a minulost je pouze iluze vytvořená v lidské mysli, to není skutečný život. Tím se dostáváme ke třetí části zvané nadvědomí. V něm jsou založeny životní hodnoty a priority, které v dětství a v nevědomosti určuje okolí.
Rozhodujícím faktorem pro správné fungování této vnitřní struktury, které věda říká psychika, je její uspořádání. Jestliže je uspořádána nepřirozeně, způsobuje celoživotní nespokojenost, negativitu, nedostatek energie, neurózy, psychózy a další nepříjemnosti. Nepřirozenost spočívá v tom, že se vedoucí role ujme buď mysl (= rozum) nebo tělo (= intuice), které si myslí, že je ta osobnost = „já“. Do tohoto nepřirozeného „otrockého“ stavu se dostává vlivem svého okolí – rodiče, škola, společnost. Vědomí tak ve skutečnosti splývá s tímto okolím, je na něm závislé a nemá k dispozici životně důležité přímé spojení se svým podvědomím.
V přirozeně uspořádané vnitřní struktuře nad myslí a tělem „vládne“ vědomí (= skutečné já), které je uvádí do souladu. Aby se vědomí mohlo ujmout této své přirozené vedoucí role, musí dojít k jeho transformaci = proměně z aktuálního nepřirozeného stavu. Této proměně musí předcházet okamžik uvědomění, bez toho se vědomí nedokáže vysvobodit z pout mysli nebo těla.
V okamžiku uvědomění se vědomí přihlásí a začíná proces vnitřní proměny z nepřirozeného uspořádání – závislý otrok – do přirozeného uspořádání – svobodný tvůrce života.
Slovo Garefit je vlastní konstrukt a vychází právě z této filozofie:
G = gravitace, A = akce, R = reakce, E = elektromagnetismus, FIT = rovnováha – zdraví – život
Život hmoty je rovnovážný stav vzájemného působení gravitace a elektromagnetismu v každém jejím místě a okamžiku.
Skutečný život je věčný = časově i prostorově nekonečný.